Musc Ravageur (Frederic Malle)

Je mrazivé slunečné zimní dopoledne  a už je načase konečně vytřídit tu narvanou šatní skříň. Všichni přece budují capsule wardrobe, všechno k sobě přece musí ladit. Tak co my tu máme? Černý samet, to si přece musím nechat, květované šaty jak po babičce, to nepřichází v úvahu, to je moje poznávací značka. Pásek se zlatýma krávama ze sekáče? No kde existuje druhej? Barevné šály z Indie? No ani nápad, všichni se vždycky ptají, kde jsem to koupila!!! Tričko Rolling Stones 76? Ani nedýchám, jak už je prošoupané, ale to nikdy nikdy nevyhodím. Do psí prdele, co teda z té skříně vyhodím? “Co ty tu děláš?” Mezi pletenýma ponožkama se líně povaluje koťátko, kožíšek má v barvě zázvorového piva a právě se drápkama zaseklo do květované košile a zkouší materiál. Dá se na tom houpat? Koťátko seskočí dolů, otočí se na mě, mrkne jantarovým očkem a zdá se, jako by řeklo: “Tak jdem.” Co? “No co koukáš? Ta tvá šatna je průchozí. Na co koukáš? Jdeš se mnou na perník?” 🙂

Citizen queen (Juliette has a gun)

Pípnout kartičku, půjčit si obří sluchátka, ve kterých člověk vypadal jak Ota Rákosník, dívat se z velkého okna na šedé nebe, ze kterého padají jemné sněhové vločky. Pozorovat spěchající lidi v černých kabátech. Mezi těmi černými postavami, které míjely Komerční banku, něco svítí. No, nebyla bych to já, aby to bylo něco normálního, to si snad nikdo nemyslel…Byla to Sněhová královna a za ní běžela na stříbrném vodítku polární lištička. Asi ji panička natřela fosforeskující barvou, aby se jí v té zimní tmě neztratila. Jenže než člověk seběhne tři patra, vyzvedne si z šatny kabát a otevře těžké dveře, královna i s liškou jsou v tahu. Zbyla po nich ale cestička z těch nejjemněji namletých sněhových vloček. Však já je najdu! Navíc…Lištička ztrácela své svítivé chlupy, které voní…no, jako lištička.

Aura (Eau de Parfum) Thierry Mugler

Je to zelený a točí se to. Co je to? Neee, není to žába v mixéru! Je to lesní bosorka. Slovo „bosorka“ se mi vždycky děsně líbilo, přišlo mi kdovíproč takové drsné a severské. Představovala jsem si bosorku jako mladou rozcuchanou vílu, která má v těch svých rozcuchaných vlasech vlastní mikrokosmos. Žije v mechovém doupěti a vaří lektvary, po kterých jeden hned dostane dobrou náladu. Proto se taky bosorka v jednom kuse směje. Někdy se jen tak pochichtává a někdy se smějě tak divoce, že by se za to styděla i bláznivá Viktorka. No, ono je to taky těžký žít v lese pořád sama. Ostatní bosorky podlehly mediálnímu tlaku, dobře se vdaly za bohaté právníky, kteří uvízli v bažině cestou na teambuilding, nechaly se učesat, nalíčit a staly se z nich okleštěné verze Diorových Poisonů. Jen bosorka Aura stále odolává fešnému právníkovi, který jí denně nosí do lesa pugét bílých květů. Bez šance. Aura na něho vysype pyl z jedovatých orchidejí, ubalí si cigáro obalené v listě břečťanu, dá potáhnout své ropuše, co jí sedí na rameni a zmizí v zelené mlze. Doufám, že ti frajere funguje navigace!

Fille en Aiguilles (Serge Lutens)

Lutens je na mě příliš velkej mág. I v tomto případě. U této značky více než jidne platí: „Dvakrát čuchni, jenou kup!“ Protože sebevýstižnější recenze vám ve výsledku nesdělí vlastně vůbec nic. Kdo nezkusí, neuvěří. Podle popisu jsem čekala něco jako: „Svěží jitro v borovém lese“ nebo „Vánoční kontemplace se sousedy ze zahradní kolonie.“ Kdeže! Na mém zápěstí jsou to: „Poházené větve z jehličnanů v roztopené sauně ve společnosti opilých finských hokejistů, z nichž se jeden rozhodl zahrát na housle O Tannenbaum“.

Iris Nazarena (Aedes de Venustas)

Princezna Lada se zlatou hvězdou na čele pokynula pravicí vzhůru ke zdobenému stropu paláce a jasným hlasem pravila: “Pokud se chceš, Kazisvěte, stát mým vyvoleným, musíš mi zhotovit šaty, které budou mít barvu přemrzlých bledých kosatců, na jejichž křehkých listech skví se stříbrný svit: Ani příliš bledé, ani přiliš syté, ne moc šedivé, ni zcela modré. V zimě musí hřát a v létě chladit, musí být tak lehké, že je odfoukne i dech novorozeného dítěte. Při jejich výrobě musí švadlenám prsty kmitat tak rychle, jako by hrály Lisztovy Transcendentální etudy…” Kazisvět se nejdříve tvářil velmi zaraženě, ale pak zvedl vítězoslavně obočí a chtěl promluvit, ale Lada ho přerušila:…”Jo a ještě něco, králi…Nesmí to být z aliexpressu!”

La Tulipe (Byredo)

 

Tohle je anděl, který nemá na křídlech bílá peříčka, ale okvětní listy bílých tulipánů. Prochází se nočním městem, občas těmi křídly mávne a rozrazí zmrzlý vzuch. Čeká ho dlouhá cesta přes celé město. Cesta nočním autobusem. “No to těžko, kamaráde. S tímhle tě do MHD nikdo nepustí, pojď radši na vodku.”

Narciso (Eau de Parfum Rouge) Narciso Rodriguez

Tak tomu říkám maskování. Rudá kostka, kterou bych si při nesprávném zacházení dokázala přivodit újmu na zdraví. Naposled si pamatuju tuhle signální barvu na flakonu Gucci Rush, kde měla své opodstatnění. Takhle totiž, dle mého, voní interiér vykřičeného domu. Tak jsem čekala, že Rouge bude nějaká pobočka. Dovnitř se bojíte vlézt, zvlášť když si chcete jen čichnout a nemáte v plánu využít nabízené služby. Ale jaké překvapení! Bordel je zrušen, místo něj se vyměnil komplet personál, dnes tu máme luxusní interiérový design shop, pod nohama vám vrže vyleštěná dřevěná podlaha, ve skleněných vázách, do kterých by se za normálních okolností vešel menší smrk, se vznáší kosatcové květy a vstříc vám přichází usměvavá slečna v béžových minimalistických šatech. „Dobrý den, omlouváme se, ale ještě jsme nestihli přetřít ty vchodové dveře…“

Oeillet Benghale (Aedes de Venustas)

Karafiát? Nikdo ho nemá rád.

PTŽ MDŽ.

Tak se přestrojil za růži. A najednou si z něj všechny instagramové hvězdičky, které pravidelně posílají fotky filtrované kávy, zvětšujícího se hýžďového svalu po dřepovací výzvě, fotky svého prvního no make up selfíčka a zásnubního prstýnku s mikroskopickým briliantem, který tam vlastně možná ani není, nechávají houfně vázat svatební kytice. Dobře to děláš, chlape!